pondělí 24. listopadu 2014

Konec sezony F1 2014 aneb tým Pussycat Dolls vítězí

Tak, a skončila další sezona! Přinesla a odnesla toho mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Po 4 letech dominance Redbullu a Sebastiana Vettela jsme zažili rok dominance Mercedesu. I přesto jsem měla (jako každoročně) při posledním závodě husí kůži. Ačkoliv nepopírám, že F1 prošla nehoráznou změnou, a mnoho závodů bez výčitek veřejně prohlašuji za nudné, má pro mě tohle závodění pořád určité kouzlo. Sezona 2014 byla totiž mou 10. jubilejní. Od roku 2004 sleduji F1 pravidelně a závody, které jsem neviděla se dají spočítat na prstech jedné ruky.Je to neuvěřitelné! V tomto článku bych ráda shrnula pár nejzajímavější postřehů a událostí z letoška.


1. Hamilton jako zasloužený vítěz
Když jsem v minulosti přemýšlela nad tím, komu bych přála titul, Nico Rosberg byl jednou z voleb. I když by tato možnost byla ještě před nedávnem docela sci-fi, tento rok se to mohlo stát skutečností. A já mám přesto radost, že titul se podařilo vyhrát Hamiltonovi. Podle mě je totiž objektivně lepší závodník. I přesto, že Rosbergovi se často vedlo lépe v kvalifikacích, Hamilton to prostě v závodním režimu umí. Takže když už nic víc, titul je ve správných rukou. Vyhrávat mají ti nejlepší.


2. Marcus Ericsson jako důkaz toho, že vysoké sebevědomí je důležitější než talent
Když byl Marcus oznámen jako jezdec Caterhamu, skákala jsem pět metrů do vzduchu. Velmi bedlivě jsem totiž sledovala jeho počínání v GP2. Nikdy nepatřil mezi špičku, držel se vždy tak nějak ve středu pole. Občas zajel slušný výsledek, což ale popravdě v GP2 není často nic tak složitého.
Marcus se zařadil mezi tzv. platící jezdce, což mě samotnou docela překvapilo. To, že je to hezký sebevědomý chlapec ze severu jsem věděla, ale že má i dost peněz na F1...to bylo velké překvápko. Podle všech předpokladů Marcus nijak nezazářil, z části kvůli špatnému autu, z části kvůli svým častým chybám. Naštěstí mu ale zbyly ještě nějaké peníze, takže ho uvidíme i příští rok v Sauberu. Jupí!


3. Jules Bianchi jako vítěz i poražený
Letos uběhlo 20 let od tragického úmrtí Ayrtona Senny. Za tu dobu jsme viděli během závodních víkendů spoustu ošklivých nehod, mnohdy i s četnými a vážnými zraněními. To, co přinesla letošní Velká cena Japonska je ale něco, co jsem v F1 ještě nikdy nezažila. Jules stále bojuje o život. Je to paradoxní. Závodník, kterého mělo Ferrari v záloze a mohl být další hvězdou...
Nehledě na to, že Julesovi se letos podařilo něco nevídaného. V Monaku zajel 9. místo pro Marussii, dnes už neexistující tým. 
Jen kvůli Julesovi si podle mě tuto sezonu budeme ještě dlouho pamatovat. I když všichni stále doufáme v dobrý konec.

4. Lotus jako tým, který je zoufale komický
Lotus letos postavil jedno z nejhorších aut. Angažoval dvojici Grosjean (aka Crashjean) - Maldonado (pro něj ani žádná přezdívka neexistuje, protože je sám o sobě synonymem pro problém) a letošní sezonu zakončil velkým táborákem v Abu Dhabi, kde Maldonadovi začalo hořet auto. Takovýhle průběh sezony prostě nechcete.


5. Daniil Kvyat jako hvězda budoucnosti
Když Toro Rosso ohlásilo Daniila jako svého jezdce, stavěla jsem se k tomu velice negativně. V motorsportu totiž v tomto ohledu vůbec neexistuje spravedlnost. Příležitost předvést se nedostávají dobří jezdci GP2 či WSR, ale ti, co si angažmá zaplatí (i když to se možná více vztahuje k případu Marcuse Ericssona). Kvyat sice v roce 2013 vyhrál titul GP3, ale opravdu by se nenašli lepší adepti? Pravdou je, že vzhledem k jeho výsledkům tuto sezonu jsem svůj přístup přehodnotila. Daniil do F1 bezesporu patří a na trati je ho dostatečně vidět i slyšet. To dokazuje i fakt, že příští rok ho uvidíme v Redbullu. Doufám, že mě nezklame!



6. Valtteri Bottas jako důkaz, že naděje umírá poslední
Po dvou nic moc sezonách, které Valtteri i Williams prožili, už jsem ani nedoufala, že by měl tento jezdec nějakou budoucnost. Motorsport potřebuje Finy a Kimi potřebuje nástupce. Letošek byl z tohoto pohledu jako sen - Valtteri i Felipe se několikrát objevili na stupních. Ale co si budeme nalhávat, mohli toho dokázat ještě víc. Tým doplatil na nezkušenost, což se doufám v příštím roce změní.


7. Ferrari jako tým, který opět zklamal
Tady snad ani nechci plýtvat slovy. O Ferrari toho letos bylo mnoho napsáno. Mělo dva špičkové jezdce, pro které nebylo schopné postavit konkurenceschopné auto. V týmu je chaos, neustále se tam obměňují lidé a výsledek nula. Pro příští sezonu navíc přišlo i o Alonsa, kterého nahradí Vettel. No, uvidíme...


8. F1 jako sport, který nikdy nepřestanu sledovat
Za ty roky, co F1 sleduji, jsem jí myslím docela porozuměla. Byla jsem svědkem úžasných sezon, úžasných předjížděcích manévrů...málokteré se ale odehrály v několika posledních sezonách. I když se tento sport změnil, nikdy mě nenapadlo, že bych ho přestala sledovat nebo se o něj přestala zajímat. Závodění se staví na vedlejší kolej, spekuluje se i nad tím, že F1 by dnes mohl řídit každý druhý a peníze jsou tam asi o dost důležitější, než by ve skutečnosti bylo třeba. Ale tak to je. Co mi vadí víc jsou lidé, kteří mají potřebu pořád něco kritizovat. Nelíbí se ti to - nekoukej na to. Nevím, proč existuje tolik masochistů, kteří tráví nedělní odpoledne sledováním něčeho, co je nudí, a co považují za nesmyslné. Ale s tím asi taky nic nenadělám. :-)






2 komentáře:

  1. Hned si tenhle blog přidávám k seznamu mých oblíbených blogů. A chválím za pěkný článek, hlavně ty poslední dva odstavce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak toho si vážím :-). No, jsem zvědavá, jak to bude s Ferrari dál. Jestli se proberou, nebo jestli bude Vettel zažívat ještě větší frustraci než letos.

      Vymazat